Články a stanoviska

Bylo by samozřejmě hezké, kdybychom mohli kamkoliv dojít pěšky nebo dojet na kole. A do vzdálenějších míst se dopravit pohodlnou, rychlou a kdykoliv dosažitelnou veřejnou dopravou. Jako třeba obyvatelé švýcarského Zermattu, kde mají tento problém vyřešen téměř ideálně. Nebudeme si nalhávat, že je pro naše město jejich model dosažitelný. Ale neměli bychom rezignovat. My se však bohužel setkáváme nejčastěji s opačným problémem, a to se stavem, kdy všechny cesty jsou realizovány osobním automobilem. Kde hledat příčiny a jaká jsou možná řešení?

Na nádraží se netopí

Chceme-li omezovat individuální automobilovou dopravu (IAD), je třeba nejprve nabídnout kvalitní alternativu v podobě veřejné hromadné dopravy (VHD). Říčany mají obrovskou výhodu v tom, že leží na železniční trati, po které během 30 minut dojedete až do centra Prahy. Díky zavedení linky S29 jsme se navíc přiblížili ideálnímu stavu z hlediska traťového intervalu. Schází jen, aby se v budoucnu podařilo zavést patnáctiminutový takt.

Nelze ovšem opomenout stavební řešení říčanské železniční stanice doplněné bez citu a zdravého rozumu dalším doprovodným objektem (ano, myslím rondel). Není šťastné a bohužel zcela odpovídá dnešním trendům výstavby a racionalizace na české železnici, které probíhají podle zkostnatělých norem a šablon. A tak zde chybí (přesněji byla zrušena) například vytápěná čekárna. Nicméně díky četnosti jednotlivých spojů aspoň není mnoho lidí, kteří by byli při čekání na vlak neúměrně dlouho vystaveni nepřízni počasí. Ale v mrazech tu člověk počítá každou minutu…

Autobusy nejsou bez vady…

Mimochodem, linkové autobusy mají v Říčanech mnohem delší intervaly než vlaky. Ale s požadavkem na vytápěné přístřešky jsme se překvapivě zatím nesetkali.Všechny autobusové linky, které mají význam pro přepravu v Říčanech a okolí, jsou naštěstí už zařazeny do systému Pražské integrované dopravy (PID). To dává cestujícím výhodu jednotného tarifu a centrální tvorby jízdních řádů. Přesto není situace v autobusové dopravě v okolí Říčan ideální. Každý z nás se dozajista někdy podivil, proč jezdí po městě velké a úplně prázdné autobusy, ale když by to zrovna potřeboval, tak žádný z nich není v dohledu. Hlavním důvodem jsou pochopitelně peníze. Více spojů znamená potřebu nasazení většího počtu vozidel a řidičů. A tedy i vyšší náklady. Závislost celého systému na dopravcích pak znamená prakticky nulovou šanci vyvíjet na ně tlak v oblasti změny a obměny vozového parku. Druhým problémem je zjišťování poptávky po přepravě – chci-li zlepšit služby, musím zjistit, o jaké služby zájem je a o jaké není.

A ještě něco. V oblasti autobusové dopravy je nutno zhodnotit i stávající vedení autobusových linek. To, zda opravdu odpovídá přepravním potřebám obyvatel. Především se jedná o linky, které jsou schopny nahrazovat chybějící městskou hromadnou dopravu. Zde má město značné rezervy v komunikaci s občany. Veřejné diskuze nad plánovanými pravidelnými změnami v organizaci PID totiž mohou přinést podnětné připomínky a náměty. Takových diskusí jsme se však zatím v Říčanech nedočkali. Dále je třeba hledat ve spolupráci s krajským úřadem a s ROPIDem možnosti řešení vnitroměstských dopravních vztahů tak, aby bylo možné bez použití osobního automobilu obsloužit všechny zdroje a cíle dopravy ve městě, tedy centrum, nádraží, školy, úřady, významné obytné soubory apod. Kvalitní veřejná hromadná doprava je totiž mocným nástrojem k omezování individuální automobilové dopravy.

Řešením pro Říčany je jedině vypracování a následné dodržování kvalitní koncepce městské dopravy. Musí být komplexní tak, aby jednotlivé druhy dopravy nebyly řešeny odděleně, ale jako propojený celek, v němž jsou z každého druhu dopravy maximálně využity jeho klady a naopak potlačeny jeho nevýhody.

Auta, co s nimi?

Nefunguje-li dobře VHD, sahají obyvatelé pochopitelně po automobilu. A tím vznikají problémy zdaleka největší, jako je například nedostatečná kapacita odstavných ploch, zvláště blízko atraktivních cílů jako je centrum města nebo nádraží apod. Ucpávají se ulice, rostou škodlivé emise v ovzduší a hluk. Tudy, jak si mnozí z nás uvědomují, cesta ke zmíněnému švýcarskému vzoru také nevede. V oblasti IAD je hlavním úkolem další zklidňování dopravy, dobře nastartované rušením hlavních a vedlejších komunikací na území města. V tomto ohledu bych navrhoval jít ještě dál. A například rozlišenou přednost výhledově ponechat pouze na průtazích silnic první až třetí třídy. Na nich je pak možno využívat stavebně i finančně celkem nenáročné šikany, zúžení apod. Dalším vhodným opatřením ke zklidnění dopravy je zavádění jednosměrných ulic, což se například velmi osvědčilo v centru Prahy. Rozhodně nevhodnými prostředky jsou podle mého názoru plastové příčné prahy a další podobné náhražky.

Dalším problémem vyžadujícím rychlé a promyšlené řešení jsou odstavné a parkovací plochy. Záleží pochopitelně na té které lokalitě. V centru města a v blízkosti nádraží je nutno využívat všechny dostupné plochy a současně motivovat řidiče, aby je využívali jen po dobu nezbytně nutnou.

V rezidenčních oblastech, kde není možné stání časově omezovat, je potřeba vyhledat nové vhodné plochy. Například můžeme z dosud zanedbané zeleně či rumiště vyhradit třetinu k parkování vozidel a zbylou plochu zkultivovat a udržovat. Konečný výsledek bude určitě lepší, byť by se původní „zelená“ plocha o něco zmenšila. Z tohoto důvodu je zapotřebí vyvíjet tlak na to, aby nový územní plán zachoval blízko atraktivních cílů plochy určené k parkování a aby tyto plochy nebyly bez zvážení širších souvislostí nahrazovány např. zelení.

Řešení se nabízí

Vzhledem k současné ekonomické situaci města se jeví myšlenka centrálního přestupního terminálu jako zcela nereálná. Nicméně neměli bychom si k ní uzavřít cestu např. nevhodnou změnou územního plánu. Vybudování přestupního terminálu v blízkosti železničního nádraží by výrazně přispělo ke zjednodušení celého systému VHD. Terminál by současně nabídl lepší návaznost spojů a díky parkovišti P+R by umožnil využívat hromadnou dopravu většímu množství obyvatel. Výsledkem by mělo být i snížení intenzity dopravy mezi Říčany a Prahou.

Pokud bude se zdravým rozumem a za účasti jak odborníků, tak občanů vytvořena kvalitní koncepce dopravy (ta může vycházet např. i z už připravené dopravní studie, která bohužel tak trochu upadla v zapomnění), je možné i s omezeným rozpočtem nastartovat změny, které povedou ke zlepšení dopravní situace ve městě. A na něž bude možné koncepčně navázat, až to finanční situace dovolí.

Ing.Marián Svetlík